„Je to celosvětový fenomén. Tím spíše, že v období První republiky, po Rakousko-Uhersku, spousta států přebíralo náměty jeden od druhého. V té době nikdo nekoukal na to, že to má ochrannou známku tady či tam. Prostě líbil se jim námět, tak jste ho viděl ve Švédsku, v Rakousko-Uhersku, u nás, v Anglii. Náměty byly zneužívány a tištěny libovolně pod jednotlivými státy,“ přiblížil spoluautor výstavy a sběratel Michal Matyo.
Fenomén obrázkových nálepek na zápalky vznikal postupně v druhé polovině 19. století. V českých zemích bylo několik velkých vydavatelů.
„Potom se to přeneslo do První republiky, do té doby se našim říkalo Staročeši. Po roce 1918, kdy vzniklo Československo, tak to byly nálepky Československa jako První republika. Tyto nálepky jsou do dnešní doby relativně velmi dobře ceněné. Samozřejmě jsou zde ještě cennější věci, a to bylo Rakousko-Uhersko, čemuž se dnes říká Austrie,“ prozradil sběratel.
Na výstavě se prezentuje aršík, který patří mezi nejcennější u nás.
„Absolutně raritní. Je asi jediná v rámci celé České republiky. Cenově je v řádech desítek tisíc korun. Je to šest nálepek,“ ukázal hlavní tahák výstavy Matyo.
Při plánování koncepce výstavy se autoři rozhodli prezentovat průřez světem nálepek. Třebaže nejvíce kousků pochází z domácí provenience, z některých řemeslně krásně provedených a barevných nálepek na návštěvníky dýchnou exotické dálky.
„Proto zde najdete nálepky od Austrálie, Nového Zélandu až po USA. Je to jen ukázka, ne ucelené kompletní sbírky, ale ukázka toho, co, kde a jak se vydávalo, jak se tiskne a co vše souvisí s nálepkou jako takovou,“ zmínil některé Matyo.
Kromě samotných nálepek se na výstavě ukazují i krabičky a některé dochované rarity.
„To je také už přes sto let staré. Vlastně se to používalo i jako svítidlo. Sirčička, která je z vosku, se zapálila, pak se zapíchla do krabičky a šlo se s tím jako s lampičkou. Několik minut, než to dohořelo, to poskytovalo světlo,“ vysvětlil spoluautor výstavy.
Celkem se v sokolovském muzeu prezentuje okolo 4,5 tisíce nálepek spolu s dalšími souvisejícími artefakty. Sláva českých výrobců postupně upadala a dnes přežívá jen pár posledních.
„Solo Sušice už není několik desítek let. Ani Solo Lipník, protože u nás po roce 1989 pomalu sirkařství skončilo. Ale vyskytují se soukromí vydavatelé. Já vím asi zhruba o 27. Jeden z nich jsem i já. Také vydávám nálepky, které jsou pouze ve vazbě na Karlovarský kraj. Já jsem zhruba po padesáti letech objevil ve skříni svoji klukovskou sbírku, to bylo v roce 2011, a začal jsem znovu sbírat nálepky. Jako první bylo samozřejmě dát dohromady Československo po roce 1945. Když jsem to dal dohromady a když jsem to tak projížděl, tak jsem zjistil, že bylo vydáno od roku 1945 zhruba 8600 nálepek, ale z toho bylo jenom 70, které měly vazbu na Karlovarský kraj anebo Sokolovsko. Já jsem to považoval za ohromnou diskriminaci našeho regionu i v takovéto s prominutím „blbosti“ jako jsou nálepky, tak jsem si říkal, že to musím napravit a že budu vydávat nálepky, které jsou pouze ve vazbě na náš okres, potažmo Karlovarský kraj,“ popsal vlastní anabázi sběratel.
Podporu pan Matyo našel u vedení muzea a tak se objevují zápalky s motivy Sokolovska, hornictví a dalších zajímavostí regionu. Kromě toho se objevuje v Čechách ještě jeden fenomén.
„Nikde v Evropě nebo někde jinde jsem se s tím nesetkal, ale u nás vznikly tzv. neoficiálky. To jsou nálepky, které se vydávají mimořádně k různým příležitostem, např. Karlovarský filmový festival, pak filmové festivaly pracujících, to má vždy několik set vlastních nálepek. A pak jsou nálepky třeba zdravotníci, ti vydávají svoje jako např. musíte jíst zeleninu a tak různě. Takže takové tématické věci. No a těchto je zhruba 4,5 tisíce,“ dodal Matyo.
Výstava, o které by se dalo hovořit hodiny, bude k vidění v sokolovském muzeu již jen pár dní. Podrobnosti o otevírací době najdete na stránkách muzea www.omks.cz.
