Pro začátek nemějte zbytečně vysoké nároky a buďte trpěliví. Dítě může mít z vody strach a při zbytečně vysokých nárocích byste mu tak akorát zadělali na trauma. Proto s ním jednejte vlídně a veďte ho po malých krocích (a tempech).
Pokud máte možnost, seznamujte malého plaváčka s vodou v různých hloubkách. Až když uvidíte, že se v určité úrovni cítí sebejistěji, pokročte s ním do dalšího levelu. Nebojte se použít různé pomůcky a hračky. Skvěle vám poslouží nafukovací kruh, rukávky nebo pěnové destičky.
Děti milují skákání v kalužích a ráchání se v bazénku, z větší hloubky však mají přirozený respekt. Vyvést z míry je může nenadálé vdechnutí vody nebo neúmyslný pád do hloubky. Proto vaší žabce dejte najevo, že jste vždy nablízku a připraveni pomoci.
Svého potomka pozorujte a vnímejte, v jakých situacích se cítí bezpečně a kdy už je nejistý. Zbytečně na něj netlačte a dejte mu dostatek času, aby se s vodou seznámil po svém. Jakmile poznáte, že už je dítko připravené pokročit, inspirujte ho a motivujte.
Jakmile společně zvládnete první čubičky a dítě si vybuduje základy vodního sebevědomí, začněte trénovat ponory. Na potápění je ideální bazén s čistou vodou, kdy vidíte na dno. Naučte ho metodu „foukání do vody“, aby mu nenateklo do nosu, a nejlépe se potápějte zároveň s ním.
Nezapomeňte ani na skoky do vody, připravíte ho tak na nechtěné pády a zamezíte možnému šoku. Začít můžete seskakováním z destičky a poté z kraje bazénu, ideálně s ohnutými palci přes jeho okraj, abyste zbytečně neriskovali uklouznutí.
Kroťte přehnané sebevědomí, které může dítě v průběhu výuky doprovázet. Učte svého budoucího plavce opatrnosti a vysvětlete mu, že do vody se skáče jen v případě, že tam není velká hloubka a pod hladinou nečíhá žádná překážka.
Zdroj obrázku: I love photo / Shutterstock.com
