Dnes ale nejde o to, jak mluvíme, ale co říkáme a jestli jsme zároveň schopni naslouchat. Dnes bychom měli svými slovy někomu pomoct, měli bychom někoho okouzlit, někomu dodat odvahu, někomu vrátit víru v to, že život je krásný. Ano, to všechno umíme – a přece často mlčíme. Hrajeme hry na nevyřčenost, na to, co se hodí a nehodí říct, kroužíme kolem sebe a zraňujeme sebe i druhé tím, že co má být řečeno, neřekneme. Přitom lékem na většinu nedorozumění je úplně prostý rozhovor. A přece se mu vyhýbáme častěji, než je zdrávo. Řeč osvobozuje. Nás i druhé. Zkusme tedy naslouchat a pak mluvit, ale říkejme jen věci, které mají smysl, věci podstatné. A nezapomeňme, že člověk je zodpovědný za to, co způsobí jeho slova. Odměnou nám budou dvě hodnoty, pro které plane třetí - růžová - adventní svíce: přátelství a radost.
Rostislav Křivánek
