Problematika soužití lidí a jejich čtyřnohých kamarádů je veřejností diskutována velmi často. Málokdo je však o ní informován podrobněji a hlavně v souladu s platnou legislativou. Snad se níže uveřejněný text stane pro někoho užitečným vodítkem.
Každý se se čtyřnohými miláčky přímo či nepřímo takřka denně potkává. Někdo se setká s našimi čtyřnohými kamarády vždy rád a dovolí-li mu to, rád je i pohladí a případně podaruje nějakým pamlskem. Jiní lidé je ignorují a pro další znamená soužití se psy třeba i zásadnější problém.
Ať se již zařadíte do kterékoliv skupiny, dle dlouhodobého prezentování nejrůznějších názorů lze vysledovat, že téměř všichni shledáváme ve vzájemném sdílení našeho společného životního prostoru dva zásadní problémy. Nutno však předeslat onen fakt, že oba dva mají svůj prapůvod spíše u majitelů psů nežli u psů samotných, neboť za jejich chování jsme odpovědní právě my - lidé.
Prvním problémem jsou všudypřítomné a mnohdy velmi odpuzující pozůstatky venčení čtyřnohých kamarádů. Obzvláště teď z jara je nutno závidět ptákům jejich umění létat, neboť v některých lokalitách po odtání vrstev sněhu, se procházka, která by nepřinesla nechtěný psí suvenýr na botě, stává nadlidským úkolem. Zde je pomoc snadná a levná - sáček v kapse a na chvilku ohnutý hřbet a je rázem po problému.
Takový psí exkrement na nové botasce je sice nepříjemný a u někoho může možná vyvolat i nutkání ke zvracení, ale je poměrně snadné se ho zbavit a kromě negativního dojmu nezanechá žádné další následky. Problém druhý, jímž je samovolné venčení psů, nepoužívání vodítek či jejich mnohdy i opakované útěky od domů a zahrad, však oproti tomu mohou generovat následky, které se pro účastníky mnohdy vypjatých situací mohou stát traumatem na celý život. V neposlední řadě může volně pobíhající pes způsobit také škody na majetku a naplní-li se ten nejhorší možný scénář, stojí psa jeho případná eskapáda bohužel i život a do ohrožení se mohou dostat taktéž zdraví a životy lidí.
V Habartově je k 31. březnu letošního roku registrováno 514 pejskařů a je možné s úspěchem předpokládat, že někteří pejskaři se ke své povinnosti na úřadě ani nehlásí, a tak reálné číslo bude dozajista ještě vyšší. No a to je na pěti tisícové město slušná porce mazlíčků, která si zaslouží naši pozornost.
"Ačkoliv jsem i já po čtrnáct let spoluvlastnil psa, kterého jsem miloval a považoval za člena naší rodiny, přeci jen celé problematice nerozumím natolik, abych o ní mohl fundovaně psát, a proto jsem o pomoc požádal osobu mnohem povolanější. Mým průvodcem se stal pan Petr Prokeš, který se problematikou psů a dění kolem nich zabývá na profesionální úrovni, zažil s nimi snad vše myslitelné i nemyslitelné a Habartovu poskytuje smluvní odchytovou službu. Berme tak prosím jeho slova jako velmi dobře míněné rady a varování před tím, abychom nikdy nemuseli být svědky toho, jak se naplní výše zmiňovaný a dozajista nechtěný scénář," říká Mgr. Aleš Plevka, předseda Komise pro sport a kulturu.
Někteří lidé se rádi ohání zákony, jak a kde je chovatelská problematika řešena v české legislativě?
Tuto problematiku řeší zejména zákon 166/1999, tzv. veterinární zákon, dále občanský zákoník, trestní zákon a částečně zákon o obcích. Prolínáním jednotlivých paragrafů se dostáváme k tomu, že za jakékoliv jednání je vždy zodpovědný majitel, a to i v případě, kdy zvíře někomu svěří. Respektive i v případě řešení jakéhokoliv problému je zkoumána míra zavinění majitele. Poněkud jinak se věc řeší snad jen v případech, kdy je zvíře umístěno například v hotelu pro psy a majitel se nachází na zahraniční dovolené, nebo kupříkladu manželka pravidelně venčí psa svého manžela. Vždy tedy platí, že majitel je povinen učinit taková opatření, aby zabránil zvířeti v úniku. Pokud se tak nestane a zvíře způsobí jakoukoliv škodu, musí ji majitel zvířete uhradit. Při pokousání další osoby či způsobené autonehodě se třeba i díky nákladům za léčbu může konečná částka vyšplhat do značné výše.
Jak se mám zachovat, uvidím-li volně pobíhajícího psa?
Takové situace upravuje opět občasný zákoník, veterinární zákon a zákon o obcích. Nálezce je povinen nález ohlásit na místně příslušném úřadě, případně na městské policii. Nesmí si zvíře ponechat. Daný úřad má povinnost se o nález postarat a může jej za určitých okolností svěřit nálezci do péče, to je však možné pouze tehdy, kdy tento má možnost si jej i později ponechat. Mezi další stanovené kroky úřadu patří nález patřičně zveřejnit. Od onoho okamžiku běží zákonná lhůta, ve které si majitel může zvíře vyzvednout na místě k tomu ve městě určeném. V praxi obce psi zpravidla umísťují do útulků pro zvířata. Policie se volá pouze v neodkladných případech, kdy je ohrožen provoz, život a zdraví obyvatel, případně pokud nastanou okolnosti, které nasvědčují spáchání trestného činu - např. týrání zvířete a podobně. Nasdílet fotografii volně se potulujícího psa na facebook je jistě dobrým, ale pouze a jen návdavkem. Prioritou by mělo být vždy oznámit tuto skutečnost na úřad pověřené osobě.
Co vše následně po odchytu čeká takového psího tuláka?
Odchycený pes si v prvé řadě projde zejména samotným odchytem, což nikdy nebývá nic moc hezkého a příjemného. Odchyty realizujeme zpravidla v těch případech, kdy pes nepřijde a nenechá se nalákat na pár piškotů. Ke slovu pak mohou přijít kupříkladu odchytové tyče nebo aplikování sedativ a mechanických sklopců - to vše je pro zvířata bohužel nemálo stresující. Zvíře je poté zběžně prohlédnuto, zkontrolováno čtečkou mikročipů a případně převezeno k nám do stanice. Tam je mu poskytnuta základní péče, je zbaveno parazitů a dojde taktéž na případné ošetření. Nezřídka se musí odchyceným zvířatům poskytovat i mimořádná péče, musí se jim dostatečně topit, musejí podstoupit koupel, musí se jim provádět převazy a pravidelně podávat léky. Průměrný odchyt pro habartovského občana stojí cca 700 Kč, to je částka, která pokryje náklady za jízdné a základní odchyt. Pokud se zvíře zbavuje parazitů (vnitřních i vnějších) je částka navýšena o cca 300,- Kč. Obyčejné šití rány plus analgetika vyjdou na dalších 600 – 700 korun. Den ubytování přijde majitele od 150 - 220 Kč, což se odvíjí od toho, jakou péči bylo nutné pro psa zajistit. Pokud si majitel nevyzvedne zvíře do tří až pěti dnů, je zvíře odvezeno do útulku, čímž se částka zvedá na 2 000 - 4 000 Kč stanovené dle toho, kde je aktuálně nejblíže místo, kde mohou psa přijmout.
Jakým sankcím může čelit nezodpovědný majitel?
Tou první a leckdy již dosti citelnou sankcí je finanční úhrada odchytu a následného umístění. Pokud pes utíká opakovaně, může dostat majitel buďto blokovou pokutu od Policie ČR, anebo po absolvování přestupkového řízení od města. V další fázi se může přidat i pokuta od úřadu s rozšířenou působností, jímž je pro Habartov Odbor životního prostředí v Sokolově, od kterého hrozí pokuta až do výše 50 000 Kč, dále pak zákaz chovu a propadnutí zvířete. Zaznamenali jsme i případy, kdy jsme náklady vymáhali exekučně a v tom případě činí náklady na exekutora dalších cca 13 000,- Kč. Majitel by si tedy měl uvědomit, co vše mu hrozí.
Jaké pravomoci má v situacích týkajících se psů městský úřad?
Obecní úřad – předně kontroluje a vymáhá poplatek ze psů, může nařídit odchyt a karanténování zvířete. V oblasti sankcí je mu umožněno uložit pokutu v přestupkovém řízení nebo podat podnět k vyššímu orgánu státní správy, případně požádat o součinnost i Krajskou veterinární správu. V jeho pravomoci je nařídit i předvedení zvířete k veterinární kontrole, přičemž má možnost učinit tak naším prostřednictvím. Činí se tak v případech, kdy je žádoucí nechat si doložit, zda zvíře bylo či nebylo očkováno ze zákona povinnou vakcínou proti vzteklině. Typický příklad - nepřihlášený neočkovaný pes rovná se 3x přestupek a následné náklady na odchyt. Klidně tedy tato "švanda" může přijít na několik tisícikorun. Město též může nařídit, že všechna odchycená zvířata budou označena čipem nebo tetováním, případně, že zvířata, u kterých nelze doložit očkování, budou naočkována na náklady majitele.
Jak se Vám spolupracuje s habartovským městským úřadem?
Spolupráce s habartovským městským úřadem je na vysoké úrovni. Málokdo si uvědomuje, že spousta věcí se řeší i v nočních hodinách, tedy i v mimopracovní dobu a rozhoduje se takříkajíc "od stolu", na základě často zkreslených informací. Taktéž alespoň z naší strany - spolupráce s obvodním oddělením Policie ČR je výborná. To je základní předpoklad k tomu, aby mohla být vůbec problematika toulavých psů řešena. Všechny tři zainteresované složky se snaží pracovat tak, aby dopady pro vlastníky zvířat byly co nejmenší, tedy pokud to alespoň trochu jde, zvířata jsou primárně umísťována po určitou dobu v kotci na technických službách. Už jen to jejich majitelům šetří čas a peníze. Rád bych uvedl, že mnoho situací nemá bohužel reálné řešení. Pokud člověku, který žije ze sociálních dávek, případně má několik exekucí udělí úřad pokutu, nejen, že jí nevymůže, ale jakožto správce poplatku je navíc tratný na nákladech za neúspěšné vymáhání. Úřední zabavení zvířete je natolik složitý proces (z důvodu zásahu do vlastnických práv), že se do realizace tohoto opatření nadřízenému úřadu moc nechce. V praxi je totiž běžné to, že jedno zvíře se zabaví a dotyčný si okamžitě pořídí další. Toto opatření by muselo jít ruku v ruce i s nařízením zákazu chovu. Mnoho případů tedy z těchto důvodů je řešeno z naší strany dobrovolnou činností. I v té nás ale město Habartov podporuje - obdrželi jsme v minulých letech opakovaně dotaci několik tisíc korun, tuším šest, ale nechci lhát, nepamatuji se přesně. Samozřejmě i mě a mým kolegům není lhostejné, že občané, kteří řádně hradí poplatky ze psů, se cítí být podváděni těmi, kteří tuto povinnost zanedbávají. I proto v blízké době budeme s MěÚ jednat o možném řešení a předneseme několik návrhů na zlepšení této situace. Ovšem jako vždy a ve všem - pokud občané chtějí mít ve městě pořádek a nechtějí potkávat psy bez majitelů, musí sami přehodnotit své chování a začít tyto psy nahlašovat, a to v případě, že jim je znám, i včetně jejich majitele, poněvadž se samotným psem přestupkové řízení řešit nelze.
Jaký je osud psa, o kterého se nikdo ve stanovené lhůtě nepřihlásí?
Pokud o psa nikdo nejeví zájem, je tento naočkován, načipován a hledá se mu nový majitel, případně je umístěn do útulku pro zvířata. Hledání nového domova obnáší průměrně hodinku focení, česání, koupání, psaní inzerce, rozhovory se zájemci.
Na jaké bázi funguje Vaše spolupráce s Habartovem a jaké situace jste již u nás musel v poslední době řešit?
S městem máme uzavřený smluvní vztah cca dva roky, spolupráce trvá ale déle, předtím byla však realizována formou náhodných a jednorázových objednávek. Statisticky fakturujeme městu každý třetí výjezd (ostatní uhradí majitelé), četnost výjezdů je různá a odvíjí se dle ročních období. Za rok 2017, pokud dobře počítám, bylo do Habartova realizováno 9 výjezdů, z toho přibližně polovina v přímé spolupráci s PČR. Bohužel ani Habartovu se nevyhýbají případy zanedbání veterinární péče dle § 303 zák. 166/1999, je zde několik případů opuštění zvířat s úmyslem se jich zbavit. Bohužel máme zde opakovaně odchytávané psy nezodpovědných majitelů. Mimo psů byla v Habartově dvakrát odchytávána labuť, 3x kočka, 2x řešeno vážné pokousání, v roce 2016 realizovány celkem 4 velmi naléhavé odchyty při ohrožení obyvatel, zajištěn 2x odchyt a péče o zvířata po úmrtí majitelů, 1x zajištění vstupu exekutora.
Co byste závěrem k naší „psí“ problematice ještě uvedl?
Na závěr bych rád zdůraznil, že jeden jediný včasný telefonát dokáže ušetřit ohromné množství bolesti, času a financí. Pokud volně se pohybující pes je včas odchycen a je o něj náležitě postaráno, předejde se nejen potenciální autonehodě a poranění zvířete, ale také se zabrání ohrožení dalších obyvatel. Taktéž v případech zanedbání péče o psa je ohlášení na úřad tou hlavní prioritou. Předpokládám, že pokud někdo nechce mít tzv. "voplejtačky", bohatě stačí oznámit věc anonymně. Pořád je lepší, když si majitel zaplatí nějakou tu korunu, než když mu předáme společně s účtem černý pytel s ostatky zvířete.
"Dle mého zjištění se aktuálně mezi tzv. pejskaře řadí v Habartově více, jak deset procent obyvatel města. Mimořádná událost může tak snadno potkat de facto kohokoliv a v tom případě pak bude jistě rád, když o jeho psa bude profesionálně postaráno. Odchytová stanice v osobě pana Prokeše se v takových situacích snaží pomoci, jak nejlépe může. Její zdroje jsou však omezené, a tak rád přivítá jakoukoliv formu finanční či vhodné materiální pomoci. Níže tedy uvádím kontaktní údaje, které lze v případě, že se pro pomoc rozhodnete, využít," sděluje na závěr Mgr. Aleš Plevka.
Petr Prokeš, Záchranná a odchytová služba pro zvířata, Nám.Čsm 690, Chodov 357 35, tel: 605 058 410, Oficiální účet společnosti: 1216064016/3030, Transparentní účet: 2900732740/2010.
Více informací o činnosti záchranné a odchytové služby naleznete zde.
Zdroj: město Habartov
