KLIMATICKÁ ÚZKOST NENÍ JEN STRACH. MLADÍ LIDÉ PROŽÍVAJÍ CELOU ŠKÁLU EMOCÍ

Povodně, požáry, vlny veder a další extrémy počasí už pro část mladé generace nejsou vzdálenou hrozbou, ale realitou, která zasahuje do běžného života. S tím přicházejí i silné emoce. Ve veřejné debatě se pro ně nejčastěji používají pojmy jako eco-anxiety nebo climate-anxiety, česky ekologická či klimatická úzkost. Podle novějších odborných poznatků je ale takové označení příliš úzké a nevystihuje, co mladí lidé skutečně prožívají.

Na to upozorňují i výzkumnice Daniella Watson a Emma Lawrance z Imperial College London. Ve svém přehledu odborných studií ukazují, že lidé ve věku přibližně od 10 do 29 let nespojují klimatickou krizi jen s úzkostí, ale také se smutkem, vztekem, bezmocí, ztrátou jistoty, narušeným spánkem nebo otázkami nad budoucností. Zároveň se ale objevují i pocity naděje, smyslu a motivace něco změnit.

Jedno slovo nestačí

Jedním z hlavních problémů je podle autorek to, že se odborníci stále neshodnou ani na samotné definici takzvané klimatické úzkosti. Někde je chápána jako stav blízký úzkostné poruše, jinde spíše jako obecná obava, napětí nebo dlouhodobý neklid. Právě tato nejednotnost komplikuje nejen samotný výzkum, ale i snahu nabídnout lidem účinnou pomoc. Pokud totiž každý pod stejným pojmem rozumí něco jiného, jen těžko se dá přesně určit, koho problém zasahuje nejvíc a co mu skutečně pomáhá.

Nejasnosti panují také kolem toho, co podobné stavy spouští. U někoho je to samotné vědomí klimatické krize, u jiného přímá zkušenost s požárem, povodní, vlnou veder nebo jiným extrémem. Právě osobní zkušenost přitom může intenzitu prožívání výrazně zesílit.

Mladí nepopisují jen úzkost, ale desítky různých dopadů

Při pročítání dostupných studií narazily výzkumnice na mimořádně pestrý obraz. Vedle úzkosti se objevuje například solastalgie, tedy smutek a ztráta spojené s proměnou známého prostředí, dále příznaky deprese, problémy se soustředěním, zhoršený spánek, napětí v rodině i finanční stres. Na druhé straně ale některé studie popisují také vyšší citlivost k okolí, větší angažovanost, naději nebo pocit smysluplnosti při zapojení do konkrétních aktivit.

Celkem bylo v přehledu identifikováno 173 různých prožitků a dopadů, které studie spojovaly s uvědomováním si klimatické krize. Autorky je proto rozdělily do několika vzájemně propojených okruhů. Zásadní je, že vedle emocí a myšlenek se do popředí dostává i tělo a každodenní návyky. Klimatická zátěž se tak neprojevuje jen „v hlavě“, ale může ovlivnit i spánek, stravování, energii nebo vztah ke každodenním povinnostem.

Dopady se promítají i do běžného fungování

Právě pro zdravotní a psychologickou oblast je důležité, že klimatická zátěž není jen abstraktní obavou o budoucnost. Někteří mladí lidé popisují, že kvůli ní hůř spí, hůře se soustředí nebo pociťují tlak, aby žili co nejudržitelněji. Jiní naopak propadají rezignaci, protože mají dojem, že jejich snaha stejně nic nezmění. V obou případech se může postupně zhoršovat psychická pohoda.

Do prožívání navíc vstupuje i prostředí, ve kterém člověk vyrůstá. Záleží na tom, kde žije, zda má zkušenost s nerovností, jaké má rodinné zázemí, zda se cítí bezpečně a jestli má pocit, že může něco ovlivnit. Klimatická krize tak není prožívána ve vzduchoprázdnu, ale skrze osobní zkušenost, sociální podmínky i širší kulturní kontext.

Obavy mladých nejsou okrajové

Že nejde o okrajové téma, ukazují i mezinárodní průzkumy. Ve výzkumu shrnutém ve zprávě UNICEF Innocenti uvedlo 81 procent mladých ve věku 16 až 25 let z vybraných bohatých zemí, že je klimatická změna alespoň středně znepokojuje. Více než polovina respondentů zároveň popsala své obavy jako velmi silné. Téměř polovina mladých pak uvedla, že tyto pocity zasahují do jejich každodenního fungování.

Nejčastěji se objevovaly pocity strachu, smutku, úzkosti a vzteku. Výrazně se promítaly i do úvah o budoucnosti. Část mladých si například nebyla jistá, zda chce mít děti ve světě, který vnímají jako stále méně stabilní a předvídatelný. Silně se objevovala i nedůvěra k tomu, jak státy a instituce na klimatickou krizi reagují.

Kdy už je potřeba zbystřit

Samotné obavy o klima nejsou nemoc a u mnoha lidí mohou být přirozenou reakcí na vážný problém. Varovné ale je, pokud emoční zátěž přetrvává dlouhodobě a začne narušovat běžný život. Zpozornět je vhodné tehdy, pokud se objevují dlouhodobé potíže se spánkem, soustředěním ve škole nebo v práci, vyhýbání se běžným aktivitám, změny ve stravování nebo přetrvávající pocit bezmoci.

U dětí a dospívajících platí jednoduché pravidlo: pokud se potíže táhnou týdny a zasahují do fungování, má smysl hledat pomoc. Oporou může být rodina, školní psycholog, důvěryhodný dospělý i terapeut. Důležité je problém nezlehčovat a nesnižovat ho na pouhé „přecitlivění“.

Pomáhá mluvit, hledat smysl a nepřetížit se

Z výzkumů i odborné praxe vyplývá, že důležitou roli hraje otevřené mluvení o emocích bez shazování a zlehčování. Pomáhá také hledat konkrétní a zvládnutelné kroky v místě, kde člověk žije. Pro někoho to může být komunitní aktivita, pro jiného péče o okolní přírodu, projekt ve škole nebo drobné změny v každodenním životě, které dávají smysl a nevedou k vyčerpání.

Podstatné jsou i hranice. Neustálé sledování katastrofických zpráv může napětí dál zvyšovat a prohlubovat pocit bezmoci. Odborníci proto upozorňují, že vedle angažovanosti je důležitá i schopnost odpočívat, pečovat o sebe a dlouhodobě si udržet psychickou rovnováhu.

Klimatická úzkost je ve skutečnosti širší zkušenost

Současný výzkum tak naznačuje jednu důležitou změnu pohledu. Nestačí mluvit o klimatické úzkosti jako o jediné emoci nebo jednoduché nálepce. Mladí lidé často prožívají směs smutku, strachu, vzteku, viny, nejistoty, ale i naděje a odhodlání. Tyto pocity se liší podle osobní zkušenosti, životních podmínek i toho, zda jejich okolí dokáže naslouchat.

Jestli mají podobné články a veřejná debata opravdu pomáhat, neměly by končit u jednoduchých rad typu „mysli pozitivně“. Důležitější je uznat, že obavy jsou reálné, pojmenovat jejich příčiny a nabídnout podporu, která mladé lidi nevyčerpá, ale pomůže jim situaci zvládat dlouhodobě a zdravěji.

Shrnutí

Mladí lidé stále častěji vnímají klimatickou krizi jako něco, co zasahuje do jejich běžného života. Nejde už jen o abstraktní téma, ale o osobní zkušenost spojenou s obavami, nejistotou i stresem.

Protože mladí neprožívají jen úzkost. Výzkum ukazuje širší škálu emocí a dopadů, od smutku, vzteku a bezmoci až po naději, hledání smyslu nebo změny ve spánku a každodenním fungování.

Pokud obavy a emoční zátěž trvají delší dobu a začnou zasahovat do spánku, soustředění, školy, práce nebo běžných aktivit. U dětí a dospívajících je vhodné situaci nepodceňovat a hledat podporu včas.

Otevřený rozhovor o emocích, konkrétní a smysluplné kroky v každodenním životě, zdravé hranice vůči zahlcujícím zprávám a podpora okolí. Cílem není obavy popřít, ale zvládat je dlouhodobě a udržitelně.