ITÁLIE JAKO PRVNÍ UZNÁVÁ OBEZITU JAKO CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ

Itálie udělala historický krok: nový zákon, který vstoupil v platnost 25. října 2025, oficiálně uznává obezitu jako chronické, progresivní a recidivující onemocnění. Jde o vůbec první národní zákon v Evropě, který takto komplexně zakotvuje obezitu do legislativy – včetně garancí prevence, léčby a následné péče v rámci veřejného zdravotnictví.

Podle komentáře v časopise The Lancet Diabetes & Endocrinology je to zlomový moment: místo pohledu na obezitu jako na „osobní selhání“ ji zákon popisuje jako multifaktoriální onemocnění, které vyžaduje odbornou péči, koordinovanou politiku a dlouhodobou podporu pacientů.

Přístupy jiných evropských zemí

Itálie není první zemí, která mluví o obezitě jako o nemoci, ale je první, která to dělá na úrovni komplexního národního zákona. Několik dalších států udělalo dílčí kroky:

Portugalsko zavedlo v roce 2023 integrovaný model péče o prevenci a léčbu obezity v rámci národního zdravotnického systému (Despacho 12634/2023). Nejde o zákon, ale o předpis, který obezitu označuje za chronický problém veřejného zdraví a posiluje specializované sítě péče.
Německo v roce 2020 v rámci Národní diabetické strategie uznalo obezitu jako významný medicínský a sociální problém, ale bez jasně definovaných zákonných nároků na specifickou péči.
Spojené království sice nemá speciální zákon, ale NHS řadí obezitu mezi chronická a urgentní onemocnění a akcentuje dlouhodobou léčbu a prevenci.

Evropské dokumenty zároveň upozorňují, že obezita dosud není ve většině zemí napříč EU systematicky uznávaná jako chronická nemoc, což komplikuje nárok na léčbu, úhradu moderních léků a organizaci péče.

Strukturální problém, nikoliv individuální selhání

Nový italský zákon staví na moderním lékařském pohledu: obezita není výsledkem „lenosti“ nebo nedostatku vůle, ale komplexní onemocnění, které vzniká kombinací genetických predispozic, prostředí, hormonálních a metabolických mechanismů, psychických faktorů i sociálních nerovností.

Po desetiletí byla nadměrná tělesná hmotnost často vnímána jako čistě individuální odpovědnost. Dnes však víme, že žijeme v tzv. obezitogenním prostředí – s levnými vysoce průmyslově zpracovanými potravinami, sedavým životním stylem, vysokým stresem a nedostatkem možností pro zdravý pohyb. Obezita je proto strukturální problém společnosti, ne selhání jednotlivce.

Tichá epidemie s obrovskými náklady

Světová zdravotnická organizace označuje obezitu za „eskalující globální epidemii“ a média mluví o fenoménu „globesity“. Podle World Obesity Atlas 2025 se celosvětová prevalence obezity mezi lety 2010 a 2030 zvýší o více než 115 %.

Ekonomické dopady jsou dramatické: bez účinnější prevence a léčby mohou globální náklady na obezitu dosáhnout 4,32 bilionu dolarů ročně do roku 2035, což odpovídá téměř 3 % světového HDP – podobně jako náklady pandemie COVID-19 v roce 2020 nebo současné ekonomické dopady změny klimatu.

Itálie: více než jen zdravotnictví

Italský zákon uznává obezitu jako chronické, progresivní a recidivující onemocnění s medicínskými, sociálními i ekonomickými dopady. Nesoustředí se pouze na jednotlivé pacienty v ordinacích, ale vytváří rámec pro integrované politiky v několika oblastech:

vznik národního programu pro prevenci a léčbu obezity,
zřízení národního observatoria pro sběr dat a hodnocení politik,
podporu informačních a vzdělávacích kampaní o výživě a pohybu,
rozvoj specializovaných center a multidisciplinárních týmů (nutriční terapeuti, psychologové, endokrinologové, bariatričtí chirurgové),
důraz na snížení stigmatizace lidí s obezitou a ochranu jejich práv.

Ačkoli zákon zatím nezahrnuje například zdanění nezdravých potravin nebo plošné označování výživových hodnot, vytváří základ pro dlouhodobou národní strategii napříč sektory – od zdravotnictví a školství až po lokální samosprávy.

Změna v myšlení a snížení stigmatu

Zařazení obezity mezi chronická onemocnění má i silný symbolický rozměr. Lidé žijící s obezitou jsou v nové italské legislativě chápáni jako osoby s právem na adekvátní péči a respekt – ne jako „viníci“ své diagnózy. Zákon podporuje vzdělávání zdravotnických pracovníků, kampaně zvyšující povědomí a výzkum, který má přispět k lepšímu porozumění obezitě a účinnějším intervencím.

Cílem je posunout veřejnou debatu od odsuzování k empatii a evidence-based přístupu, který počítá s biologickými i sociálními kořeny onemocnění.

Jak je na tom Česká republika

Česká republika patří v Evropě dlouhodobě mezi země s nejvyšší mírou obezity. Odhady ukazují, že přibližně pětina dospělých Čechů je obézní a dalších zhruba 40 % má nadváhu. Vyšší výskyt obezity se ukazuje zejména u mužů, což souvisí mimo jiné s vysokou konzumací slazených nápojů, alkoholu a nízkým příjmem ovoce a zeleniny.

Strategický rámec rozvoje zdravotnictví v ČR do roku 2030 upozorňuje, že při nezměněném trendu může podíl lidí s obezitou v populaci dosáhnout kolem 35 %. Zvlášť alarmující jsou data o dětské obezitě, kde některé studie ukazují hodnoty přes 22–25 % v určitých věkových skupinách.

Evropské profily zdraví pro ČR potvrzují, že míra obezity u dospělých patří k nejvyšším v EU a výrazně přispívá k vysokému výskytu diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších nemocí spojených se životním stylem.

Národní strategie: obezita jako priorita, ale bez „italského“ zákona

Česká republika nemá zatím speciální zákon, který by – podobně jako Itálie – výslovně uznával obezitu jako chronické onemocnění a garantoval komplexní nároky na léčbu. Obezita je však významně přítomná ve strategických dokumentech Ministerstva zdravotnictví:

Health 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí a její Akční plán 2: Správná výživa a stravovací návyky obyvatelstva jsou v mezinárodních databázích vedeny jako „Czech national obesity strategy“ pro období 2015–2020.
Strategický rámec rozvoje zdravotnictví do roku 2030 řadí obezitu a další chronická onemocnění mezi klíčové výzvy a zdůrazňuje nutnost posílit prevenci, včasný záchyt a dlouhodobý management chronických onemocnění v primární péči.
Koncept zdravotního výzkumu do roku 2030 uvádí, že míra obezity v ČR je nad průměrem EU a že je třeba posílit výzkum i cílené intervence v oblasti životního stylu a prevence.

V odborných textech a doporučeních je obezita už delší dobu popisována jako chronické onemocnění, nicméně tento status není kodifikován jedním konkrétním zákonem, který by – podobně jako v Itálii – jasně vymezoval nároky pacientů a povinnosti systému.

Aktuální kroky: revize výživových doporučení a prevence

V reakci na „alarmující míru obezity“ oznámilo Ministerstvo zdravotnictví, že aktualizuje národní výživová doporučení, která nebyla zásadně přepracována zhruba 20 let. Nová doporučení mají být hotová do roku 2027 a mají přinést modernější, praktičtější a vědecky podložené rady pro zdravější stravování.

Zároveň v Česku běží řada dílčích projektů – od školních programů zdravého stravování, přes podporu pohybových aktivit u dětí až po kampaně zaměřené na snižování spotřeby cukru a soli. Problém však často není v nedostatku dokumentů, ale v roztříštěnosti a slabé koordinaci napříč resorty a regiony.

Mohla by se ČR inspirovat Itálií?

Italský zákon ukazuje možný směr, jak obezitu uchopit na systémové úrovni:

jasně ji označit za chronické onemocnění s nárokem na adekvátní péči,
vybudovat národní program s dlouhodobým financováním,
posílit multidisciplinární týmy (praktik – nutriční terapeut – psycholog – specialista),
systematicky pracovat na snížení stigmatu lidí s obezitou,
propojit zdravotnictví se vzděláváním, dopravou, urbanismem a sociální politikou.

Debata o podobném kroku v ČR zatím naplno nezačala, ale data jsou jasná: bez silnější politické podpory, koordinované prevence a lepší dostupnosti léčby bude obezita dál zatěžovat zdravotnický systém, ekonomiku i kvalitu života velké části obyvatel.

Shrnutí AI

Itálie přijala první národní zákon v Evropě, který uznává obezitu jako chronické, progresivní a recidivující onemocnění. Zákon vytváří rámec pro národní program, observatorium, vzdělávací kampaně a posílení specializované péče. Obezita se tím přesouvá z roviny „osobní odpovědnosti“ do oblasti veřejného zdraví a zdravotních práv pacientů.

Portugalsko, Německo či Spojené království uznávají obezitu jako závažný zdravotní problém a mají různé strategie a programy, ale většinou neexistuje tak jasný zákonný rámec jako v Itálii. Obezita je často řešena v rámci strategií pro chronická onemocnění nebo diabetes, bez specifických právních záruk pro pacienty.

Zhruba pětina dospělých Čechů je obézní a dalších 40 % má nadváhu, což řadí ČR mezi „nejobéznější“ země EU. Dokumenty jako Health 2020 a Strategický rámec do roku 2030 označují obezitu za klíčový problém veřejného zdraví a předpokládají další nárůst prevalence, pokud se nepodaří změnit životní styl a prostředí, ve kterém žijeme.

Ne. Česká republika má národní strategie a akční plány zaměřené na výživu a prevenci obezity a obezitu odborně popisuje jako chronické onemocnění, ale neexistuje jeden konkrétní zákon, který by obezitu jako nemoc výslovně uznal a stanovil specifické právní nároky na komplexní péči podobně jako italská legislativa.

Inspirací může být jasné právní uznání obezity jako chronického onemocnění, vytvoření dlouhodobě financovaného národního programu, posílení multidisciplinárních týmů a systematický boj proti stigmatizaci. Důležitá je také lepší koordinace mezi zdravotnictvím, školstvím, sociální politikou a místními samosprávami, aby se změnilo prostředí, které obezitu podporuje.