„To téma mě baví. Baví mě to, že to otevírá velký prostor pro režiséra i pro herce. Je to úžasně tvárná záležitost,“ uvedla režisérka Kateřina Dušková.
Samotné představení má zajímavou vnější formu. Diváci nesedí přímo v hledišti, ale je zde použito tzv. hraní za oponou, kdy návštěvníci sledují děj přímo z jeviště.
„Když jsem sem přijela, tak jsem se podívala do toho hlediště, které je nádherné, a říkala jsem si, že by nebylo špatné, kdyby diváci viděli, jak je to hlediště nádherné. To prázdné nádherné hlediště - ne. Jde o to, že ten snový princip, otevření nějakého čtvrtého rozměru nám funguje právě tím, že zvedneme oponu a necháme je hledět do nějaké tmy, kde se dá představovat cokoliv,“ vysvětlila režisérka.
Hra se odehrává v současném Finsku na samotě blízko bažin. Na letním bytě tu pracovně tráví svůj čas archeolog, který v rašeliništi odkrývá pozůstatky starého hradiště. Velkou roli zde hraje příběh z doby před třemi sty lety, kdy v těchto místech utopili mladou dívku. Tato hra je o porušování a zpochybňování stereotypu, konvencí a jistot, na které jsme zvyklí spoléhat.
„Nejenom o lidech, o tom, čeho jsou schopní ve vypjatých situacích, o zlu v nás, asi úplně nějak základně – hrozně nerada bych říkala fabuli toho příběhu, protože si myslím, že by bylo dobré, kdy lidé přišli na to představení a podívali se sami,“ dodala Dušková.
Návštěvníci chebského divadla mohou tento hororově laděný snový příběh o zlu, kterého jsme v podstatě všichni schopni, zhlédnout v pravidelných termínech v průběhu března a v následujících měsících.
